Gaga

Globální vesnice a média – esej

(esej do sociologie na téma: Nacházíme se v retribálním období a jsme v jedné velké globální vesnici, zamyšlení se nad tezemi Marshalla McLuhana)

Budu se zabývat přednostně euro-americkou společností, případně rozvinutým světem, které je možné nějakým způsobem zahrnout do globální vesnice. Tedy pouze tou částí světa, která se ze svých lokálních problémů dokázala přenést i na globální úroveň.
Jednoznačně globalizaci umožňují média. Díky kterým, si můžeme poslechnout zprávy jak ze sousedního kraje, tak můžeme sledovat domorodý regionální deník odněkud z Austrálie. Podobně máme možnost konzumovat produkty z pocházející z rozličných koutů světa. Nebo si můžeme díky dostupnosti dopravy zajet do Amazonie a s pomocí pronajatého průvodce se dostat do vesnice, odkud si domů přivezeme téměř původní sošku bůžka tamější kultury. Tu si dáme vedle cibuláku po babičce.
Zároveň je však z důvodů snadné dostupnosti informací možné, že islámští extremisté atakovali Dvojčata v srdci New Yorku – a nezůstali u hypoteticky adekvátního útoku na nám relativně vzdálenou mešitu reformních muslimů někde v Turecku. Z důvodu globalizace ekonomiky je konfliktní přijmout slavnostně dalajlámu, neboť síla Číny je patrná i ve Střední Evropě.
Je zjevné, že tento trend bude pokračovat. Budeme stále více ovlivňováni děním mimo náš region. Bude snadnější získat informace z různých částí světa a tudíž o něm budeme více informováni (třebaže jen v podobě senzací a útržkovitě).
Globalizace je spojena s posilování tzv. měkkých mocí – ekonomické a kulturní. Firmy budou rozšiřovat svou působnost do světa a optimalizovat zisk (z lokálního hlediska mnohdy necitlivě). Kulturní globalizace povede k prosazování určitého způsobu života a hodnotového žebříčku. Tyto dva procesy budou značně ovlivněny zásadní decentralizací vývoje. V posledních dvou stech letech byly centry Evropa a Severní Amerika. 21. století bude patřit Asii. Ovšem několika dosti odlišným mocenským centrům – komunistické Číně, velmi pestré Indii, muslimské Indonésii. Tyto státy doplní Brazílie a pravděpodobně díky energetické závislosti Evropy i Rusko.

Reakcionismus

Očekávám tedy, že společnost (především euro-americká) se bude vyrovnávat s přívalem různých a odlišných způsobů uvažování. „V době elektrické technologie se celá činnost člověka stává učením a poznáváním“1. Myslím si, že je životně důležité na tuto změnu společnost připravit. Dle McLuhana, jsme všichni reakcionisty kvůli vztažnosti globální vesnice2. Musíme se snažit zabránit izolace naší společnost, vzhledem k jasné početní (postupně i ekonomické a tudíž i kulturní) převaze, by totiž hrozilo, především evropské kultuře, odtrhnutí se od světového vývoje, tedy i zaostávání a úpadek.
Myslím si, že další globalizace naší společnosti je nevyhnutelná a snahy ji zpomalovat považuji do jisté míry za sebevražedné. Ne tolik pro nás samotné, ale spíš pro následující generace (ostatně těch se stejně týká víc i globální oteplování).
Posledně zmíněným jsem se dostal k dalšímu aspektu globalizace. Napomáhají ji i světové problémy – zmíněné oteplování, omílaný terorismus či Íránem a KLDR obnovující se jaderné nebezpečí. Tato globální stigmata podporují právě snahu se izolovat z globální vesnice a vytěsnit celosvětové problémy ze své národnostní (a především u nás patrné) omezené mysli. Vytěsňování ovšem, jak psychologové ví, není dlouhodobě udržitelný mechanizmus.
Lady Gaga - pudově populární

Pudová společnost

Pokud se společnost nesnaží od globálních problémů izolovat, má druhou možnost jak se bránit proti jejich narůstajícímu množství – nevyhodnocovat je jako tak důležité. Zchladit intenzivní zážitky3, jak by možná řekl McLuhan. Ovšem problém je ustrnutí v této fázi a přechod k trvalé povrchnosti.
V negativní podobě probíhá proces „debilizace společnosti“. V úctě k debilitě z psychiatrického hlediska použiju radši označení „pudová společnost“. Nejedná se o nic nového – každá doba kritizuje současnou dekadenci a vzpomíná na slušnost minulých generací. Řekl bych, že dříve byl vývoj více přirozený, v současnosti je výrazná podpora „pudové společnosti“ z ekonomických důvodů – snaha člověka odprosit od rozumu a využít jeho základních potřeb k snadnější manipulovatelnosti.
Jak tvrdil jistý filosof: důležitější než být, je jevit se. Místo toho, abychom si rozumem všímali vnitřních vlastností – jsme učeni bulvarizovanými médii – dát jen na první dojem, na první pocit. Proto považují výuku mediální výchovy na ZŠ za zásadní, protože, jak tvrdí McLuhan, každé médium má schopnost vnutit své předpoklady těm – kteří mu nerozumí4. Překvapuje mě, že ekonomický úspěch, který patří k atributům úspěšné a rozvinuté společnosti, zároveň vede k jejímu rozkladu. I když z mocenského (teritoriálního) pohledu pozitivní, se může zdát, že tento způsob života (a hodnoty) přijímají do jisté míry všechny ekonomicky posilující státy. Jako příklad uvedu studenta univerzity v Číně, který udržuje sexuální vztah se čtyřmi dívkami, přestože (nebo právě protože) jeho rodiče považují předmanželský sex za tabu5. Můžeme být tedy rádi, že nebudeme jedinými dekadentními a snadno mediálně zmanipulovatelnými obyvateli globální vesnice.

1 Marshall McLuhan, Jak rozumět médiím (Praha: Odeon. 1991): 64 str.
2 Tamtéž, 44.
3 Tamtéž, 34.
4 Tamtéž, 26.
5 Robert Mikoláš, „Jsem bohatý, vrať se“, Respekt, 16. 8. 2009.

Podobné články: