Průmyslový design – referát

 Úvod

Od kartáčku po auto, od tužky po postel. Veškeré předměty, které používáme, musely být navrhnuty. Průmyslový design, či průmyslové návrhářství/výtvarnictví tedy ovlivňuje naši každodennost velmi výrazně, ač si to uvědomujeme více či méně. Cílem mé práce je představit především historii vývoje tohoto fenoménu. Od vzniku přes hlavní vývojové milníky k současnosti.

Referát k satelitnímu semináři Kulturní proudy před 2.světovou válkou, vyučovaný doktorkou Pelánovou v rámci předmětu Přehled moderních světových dějin na IMS FSV UK v 1. ročníku, letním semestru.

Součástí je i PowerPointová prezentace: Průmyslový design.ppt

Vymezení pojmu

Design je nejjednodušeji řečeno kombinace funkčnosti a estetiky – pro potřebu této práce se jedná o návrh předmětu. Průmyslový design neboli průmyslové návrhářství či výtvarnictví je spojeno již v názvu s průmyslem. Kořeny tohoto oboru sahají k rozvoji průmyslu jako takového – tedy průmyslové revoluci v 18. a hlavně 19. století.
Právě tehdy byla ruční řemeslná práce nahrazována sériovou tovární – a došlo tak zásadní změně. Dříve byl řemeslník jak návrhářem, tak i realizátorem výrobku. Nástupem mechanizace stroje nahradily téměř kompletně člověka při vlastní výrobě předmětu. Ovšem návrh, vymyšlení fungování i vzhledu na něm zůstalo i nadále. Konstruktér tak měl na starost podobu i fungování výrobku. Postupem času docházelo ke specializaci a odlišení povolání konstruktér-technik a výtvarný konstruktér-návrhář. Je jasné, že tyto dvě povolání se neobejdou jedno bez druhého – neboť ač může být předmět skvěle funkční, je k ničemu pokud není použitelný člověkem (nemá vhodnou ergonomii) a pokud ho nikdo nekoupí (nedokáže zaujmout vzhledem – není krásný) a naopak. Čím konkurenčnější trh je (nabízí obrovské množství výrobků dosti podobných vlastností), tím větší nároky jsou kladeny na výjimečnost estetickou. Tímto se moderní průmyslový design posunul mnohem blíže k umění.

Morris and Co: artichoke wallpaper
Morris and Co: artichoke wallpaper

Arts and Crafts Movement: kritika sériovosti1

Jak jsem naznačil, samostatná profese vznikala během průmyslové revoluce. V té době zapčal kult techniky a pokroku. Dříve řemeslná práce byla degradována na vytváření kopií dost pochybné kvality. Přirozeně to vedlo k obrodným snahám o opětovné navrácení estetické hodnoty vyráběným předmětům. Vznik reformního hnutí je spojen s místem vzniku průmyslové revoluce samotné – s Anglií. Snaha o obrodu řemesla přerostla v kritiku průmyslové společnosti jako takové. Došlo totiž ke změně výroby a nabízeného zboží – ovšem společnost zůstala stejná a požadovala podobné výrobky jako dříve – v době doznívajícího empíru a biedermeieru šlo o napodobování stylu rokoka. V této situaci filozof a literární kritik John Ruskin (na něj navázal William Morris) jako jeden z prvních začal hledat syntézu mezi uměním a průmyslovou výrobou. Tím otevřel cestu k myšlenkám průmyslového designu. Tehdy za obrodný vzor považoval antiku, renesanci a gotiku. Toto hnutí vstoupilo do historie pod názvem Arts and Crafts Movement a bylo zásadní především pro anglicky mluvící svět v letech 1880 až 1910.

Der deutsche Werkbund: přijetí sériovosti2

Hodnocení průmyslových výrobků bylo ještě v této době značně negativní. Zlom nastal až v letech 1907 – 1914 na půdě mnichovského sdružení uměleckých řemeslníků a průmyslových výrobců Der deutsche Werkbund (Svaz německého díla). Široká diskuse, kterou vedli teoretikové té doby přinesla závěry, které průmyslové výrobě přiznaly jako jediné schopnost uspokojit v budoucnosti stoupající nároky, a to i středních a chudších vrstev. Předpokladem se měla stát důsledná standardizace a typizace výrobků. V Čechách byl poté v roce 1914 založen Janem Kotěrou Svaz českého díla.

Abych lépe přiblížil myšlenky, použiju definice designu od Tomáše Maldonada, rektora Hochschule für Gestaltung v Ulmu:

Estetický faktor je jeden z mnohých, které designér využívá, ale není hlavní ani převládající. Jsou faktory výrobní, konstrukční a ekonomické a existují i další symbolické faktory. Průmyslový design není umění a ani designér nemusí být nevyhnutelně umělcem.

Deutschewerkbund: Odol, 1900.
Deutschewerkbund: Odol, 1900.

Thonet a po první válce: nové myšlení3

V této době se ještě nepoužívalo slovo designér, ale umělci si říkali „tvůrci formy“ nebo se identifikovali se svým původním povoláním – jako výtvarník nebo architekt. Ovšem už v této době se objevily značně moderní prvky. Firma Thonet – německého podnikatele, který přesídlil do Vídně (a výraznou část výroby realizoval na Moravě). Právě tato firma patří mezi globalizované prodejce, neboť díky nebývalému úspěchu svých židlí mohla zřídit pobočky po Evropě v míře doposud nevídané.
Po první světové válce došlo k radikalizaci uměleckých skupin – typickým příkladem je De Stijl z Holandska a Bauhaus z Německa. Oba tyto směry požadovaly zcela nový přístup k umění a společnosti, snažili se o vytvoření nové filozofie. Nutno podotknout, že oba směry byly značně kosmopolitní a staly se mezinárodními.

Gerrit Rietveld: Red and blue chair
Gerrit Rietveld: Red and blue chair

V kontrastu s politickou avantgardou Evropy byl vznikající průmyslový design USA vázán méně na zradikalizované intelektuály a více na firmy s jejich obchodními zájmy. První impuls dostal průmyslový design od firmy Benz – především díky zavedení sériové výroby. později pak do popředí „firemní výtvarníky“ přivedla snaha o inovace při snahách z vymanění se z velké deprese. Tito první návrháři většinou pocházeli z prostředí divadelního nebo reklamního designu a tudíž měli k firemním potřebám velmi blízko.

Po druhé válce a design4

Nepočítáme-li Institute of Design při Illinois Institute of Technology v Chicagu, tzv. Nový Bauhaus, založený v roce 19375 – nebylo slovo design příliš rozšířené. K etablování termínu design došlo, především v Evropě, až díky zajímavé interakci mezi USA, Skandinávií a Itálií. Jednalo se o výstavu Design in Scandinavia, která byla v USA otevřena v roce 1954 a další tři roky putovala po Severní Americe. Jedná se o jednu z nejzásadnějších výstav designu v historii – iniciovala boom v zájmu o „skandinávský design“.

Ingeborg Lundin: Jablko
Ingeborg Lundin: Jablko

Do té doby by se nikdo z autorů vystavovaných výrobků nenazval designérem. Právě díky úspěchu výstavy a následnému nárůstů zakázek se začalo slovo design zpětně prosazovat i v Evropě a v padesátých letech se stalo mezinárodně užívaným pojmem – samotné pochází z italského disegno což znamená kresba. Právě v Itálii totiž severský design objevili – většina předmětů ze zmiňované výstavy byla totiž oceněna na veletrhu v Miláně. Právě zde také vznikla první moderní designérská značka na světě – Alessi a to když americký designér Michael Graves navrhl roku 1984 konvici s pískajícím ptáčkem na hubici. Tento předmět byl prvním masově prodávaným „designérským“ kouskem. Právě tento přístup se později prosadil a je typický pro současné vnímání práce průmyslového návrháře, který podobně jako fotbalová hvězda hostuje u známých firem.

Alessi: Bird
Alessi: Bird

Obory

Průmyslový design se zabývá navrhováním předmětů. Jedná se tedy o velkou šíři působnosti a proto i zde došlo k specializaci a rozčlenění. Obor, který by principiálně mohl být řazen k průmyslovému designu – ovšem vzhledem k vlastní bohaté historii a současné blízkosti k umění – je uváděn samostatně, je oděvní návrhářství neboli móda (ke které můžeme přičlenit i obuvnický design).
Vzpomeneme-li si na výše popsanou historii, bude docela snadné vymezit specializace průmyslového designu. Na řemeslnou práci jednoznačně navazuje nábytkářství a interiér design od židlí či skříní po kuchyňské linky. V podobě koberců (dříve i gobelínů) vstupuje do interiérů přesah k textilnímu designu. Jako typického zástupce mohu uvést světově nejrozšířenějšího prodejce nábytku švédskou Ikeu, která se řídí heslem „více vkusu než máte peněz“. Firmou, která udává a přenáší zcela nové trendy je od 60. let určitě B&B Italia.

B&B Italia: Bambole
B&B Italia: Bambole

V interiéru výsadní a zásadní místo mají zdroje světla – od klasického závěsného lustru po samostatné stojací lampy, podobné spíše sochám či plastikám. V tomto oboru jsou opět nejvýraznější Italové a to firmy Artemide nebo Flos. Podobně sochařský přístup můžeme pozorovat i u designu doplňků – váz (s přesahem do sklářství a keramiky), či nádobí – od kuchyňských nožů po misky na ovoce. Legendární svými hravými předměty je italská Alessi, na světové úrovni je tvorba (nejen) váz Čecha Ronyho Pelsla.

Rony Plesl: Váza termit
Rony Plesl: Váza termit

V kuchyni můžu navázat na další velmi obsáhlý obor, kterým je design domácích spotřebičů – od mixérů a trub po vysavače a žehliček. Z domácího zástupců bych zdůraznil tvůrce většiny poválečných výrobků ČSR tým Stanislava Lachmana, ze světa pak německou firmu Braun. Design, který nás asi nejčastěji ovlivňuje – je ten, se kterým se setkáváme při nakupování: design elektrospotřebičů – od mobilu, po mp3 přehrávač nebo notebook. Buď je vnímáme jako doplněk a klademe důraz na módnost a líbivost nebo naopak požadujeme dlouhou životnost a hledáme nadčasový design. Jako zástupce uvedu firmu, která je pro design v současnosti nejobdivovanější – americký Apple. Tradičním a blízkým zástupcem může být (v posledních letech znovuzrozená) ETA. V poslední době se velké prestiži těší automobilový design (jedná se spíš o design dopravních prostředků, ovšem tento pojem není zažitý) spojený úzce s aerodynamikou. Jako zástupce uvedu německé Porsche nebo dodnes jedno z nejprestižnějších na karoserie se specializujících studií – italská Pininfarina.

Porsche design: tramvaj Škoda
Porsche design: tramvaj Škoda

Závěr

Myslím, že se mi povedlo představit počátky průmyslového designu vznikajícího během průmyslové revoluce. Vysvětlil jsem důvody vzniku, zásadní milníky ve vývoji v podobě anglického hnutí Arts and Crafts Movement a německého hnutí Der deutsche Werkbund. Představil jsem výstavu, která vedla k zpětnému prosazení slova design v Evropě a určení jejich center v Skandinávii a Itálii. V poslední části své práce jsem naznačil členění průmyslového designu na jednotlivé specializace. Pro příkladnost jsem uvedl u jednotlivých specializací průmyslového designu vždy dva, dle mého, zásadní a typické (evropské) zástupce.

Zdroje

1 Zuzana Sajtáková, „Metodologické problémy sbírkotvorné činnosti v muzeích, respektive v odděleních se zaměřením na průmyslový design“ (magisterská práce, Masarykova Univerzita Brno, 2007).
2 Tamtéž.
3 Bernd Polster et al., eds., Lexikon moderního designu A-Z (Praha: Slovart, 2008).
4 Tamtéž.
5 IIT Institute of Design, Wikipedia(cs), http://cs.wikipedia.org/wiki/IIT_Institute_of_Design, 16. 3. 2010.

Obrázky

Zdrojem google a wikipedia.


Podobné články:

2 komentáře u „Průmyslový design – referát“

  1. Referát je opravdu pěkně zpracován a nenudil. Dozvěděl jsem se informace, které jsem potřeboval vědět a byly mi velmi nápomocné.
    Děkuji